5 fází přerodu na šperkařku

Fáze 1: Iniciace

Psal se rok 2010. Jako průměrný hobík jsem si otevřela obchod na Fleru. Ta atmosféra a hlavně různé soutěže mě vtáhly a donutily posouvat svou laťku výš a výš, každý měsíc. Byla to nejspíše Velká meziklubová soutěž, která stojí za zrodem mého dnešního šperkařství.

Vymyslela jsem vlastní techniku – nadyrhaní. Následně mě ale Irena Eire Šmérková přitáhla ještě více k wire-wrappingu, do kterého jsem se sama pustila naprosto intuitivně. Odráží mou lásku k industriálnu, k městu, ale i přírodě. K jejich prolínání.

Šperk vyrobený do 3. kola Meziklubovky na téma „Orient“.

Fáze 2: Nadšení

S několika dalšími nadšenci jsme založily klub Pink Panter. Tam jsem se jako jednooký mezi slepými jala pomáhat dalším lidem na cestě k lepším produktovým fotkám. Vytvořily jsme soutěž, Panter Fler Foto, jejímž prostřednictvím jsme chtěly další motivovat ke zlepšení produktových fotek.

Klubový život a organizace soutěže byly časově velmi náročné, ale rozhodně nelituji. Ačkoli jsem v éře Pink Pantera vystupovala spíše jako učitel, sama jsem se mnohému naučila a za mnohé jim vděčím. Prostor pro zlepšování bude ale vždy.

Náhrdelník Perly v mědi

Seznámila jsem se se spoustou skvělých lidí. Třeba se skvělou fotografkou Monikou Hůlovou. Ona fotila, já byla model. Značka Nady je tak neodmyslitelně spojena nejen s mou osobou, ale i s mou tváří. S Monikou fotím dodnes.

Fáze 3: Na vlně úspěchu

Psal se rok 2014. Nadyrhaní se neprodávalo, dráty ano. Nejen prodávaly, slavily dokonce mezinárodní úspěch (!). Můj náhrdelník Srdce obsadil v mezinárodní soutěži krásné druhé místo mezi bezpočtem skvělých drátovaných šperků.

Diplom ze soutěže s mým náhrdelníkem „Srdce“.

Eire mě přemluvila k seznámení s Věninou Kolomazníkovou. Jsem totiž od přírody plachý tvor. Chtěla jsem jí ukázat svoje věci. Hledala jsem místo na výstavu. Do té chvíle mě všichni odmítli.

Klaplo to bezvadně. Věnině, spolumajitelce galerie, se moje šperky moc líbily. Výstavou se prolínaly rámečky, města & místa a obrázky na porcelánu. Spolu s Šárkou Schmelzerovou, autorkou porcelánů, jsme ji pojmenovaly „Jádro porcelánu“.

Plakát k výstavě (2015)

V mé mysli byla spousta dalších projektů, které potřebovaly ještě něco více. Rozhodla jsem se pro lití do ztraceného vosku a domluvila si u Věniny rovnou kurz. Techniku jsem si naprosto zamilovala a dnes je vedle wire-wrappingu mou stěžejní technikou. Nadyrhaní jsem nechala zatím plavat.

Fáze 4: Útlum

V plném rozjezdu přišly děti. A ty mnohé změnily. Času nebylo na zbyt a byl cenný. Jenže ten rok a půl, co jsem vypadla, mě stál hodně. Stál mě spoustu zákazníků, kteří dnes už nakupují jinde. Spoustu fanoušků, kteří už na mě zapomněli. Připomíná se jen těžko.

Fáze 5: Restart

Vlastně teď jedu zase od začátku. Jen jsem nabita zkušenostmi. U druhého dítěte jsem se rozhodla nepřerušovat tvorbu, právě naopak. Udržet obchod živý. Přidala jsem stříbro a zlatnickou živnost. Rozjela sociální sítě. Otevřela zakázky. Dokončila jsem projekt, na kterém jsem začala pracovat už před útlumem – Vitrážky.

Ochutnávka z kolekce Vitrážky.

Stále dělám šperky „jen“ doma u stolu. Když jsme pořizovali bydlení, počítali jsme rovnou s místností navíc – pracovnou. Z místa o velikosti A4 je dnes celý stůl a velká police nad ním. Stůl je upravený výřezem „po šperkařsku“ a vybavení střídám podle toho, na čem zrovna pracuji. Jednou je to sada kleští a dráty, jindy pájka na vosky nebo dremelka. Další věci jezdím dělat do zlatnické dílny, která disponuje nesrovnatelně větším vybavením než můj skromný stůl.

Čarovný Fénix, práce na zakázku

Zaujal Vás tento blog? Nechte mi tu svůj e-mail a já Vám pošlu zprávu, až napíšu další blog!



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *