Paradox I – moje angličtina
Začínám myslet anglicky. Jenže ne zrovna moc dokonale. Moje angličtina je horší než jsem si myslela. Ještě ke všemu mám zautomatizované některé odpovědi, které ale k daným otázkám nepatří. Vážně legrace :))
Paradox II – použití angličtiny
Jsem v Americe. Člověk by čekal, že bude potkávat především Američany. Jenže Washington je trochu jiný, je tu hodně cizinců. U výzkumných center je to ještě násobené. Překvapivě je tu tolik Čechů a Slováků, že prakticky není potřeba používat angličtinu.
Paradox III – kufr
Kdybych si bývala byla sbalila to, co jsem původně chtěla bez toho, aniž bych se podívala, jaké tu má být počasí, dobře bych udělala. Takto jsem po vyhodnocení průměrných (!) údajů o počasí nechala doma všechny užitečné věci. Však v Americe si to kdyžtak koupíš, tam je levno. Jo. Takže věčně akorát něco sháním. Při mých velikostech to jde skvěle…
Paradox IV – Debitka vs kreditka
Všechno potřebné jsem vyřídila, nebyl důvod, aby mi karta nefunovala. A přesto. První použití naprosto bez poblémů, bez jakéhokoli potvrzení. Celkem užitečná věc u malých nákupů. Druhé použití, s PINem, neprošlo. PIN byl 100% v pořádku. Nevěděla jsem, co s tím, tak jsem zaplatila hotově. Když se mi to stalo podruhé, byl to prodavač, kdo věděl, o co jde. Na místních terminálech totiž musíte vybrat nejprve, jestli je vaše karta debetní, kreditní nebo a nebo. Moje karta není kreditní, z principu. Jenže tady se jako kreditní chová…
Paradox V – Tuk, cukr a sport
Američani jsou snad úplně posedlí bojem proti obezitě. Na co se člověk podívá, mají určitě i ve formě bez tuku. Jogurty bez tuku, sýry bez tuku, maso bez tuku, … trochu se divím, že nemají bez tuku i pečivo. Pravděpodobně mají. Leč o tucích obezita ani tak moc není. Přibírání na váze mnohem více způsobuje vysoký příjem cukrů a nedostatek pohybu. Naopak řada tuků je zdravých a potřebných pro správný vývoj organismu. Ať žije bůček!
Pokud nejste milovníci basketu či tenisu, záhy zjistíte, že ostatní sporty se tu dost prodraží. Posilka, plavání, squash, … špatně dosažitelné a ještě ne za nijak skvělou cenu. To je přesně důvod, proč je v Americe tak populární jogging (běhání).
Paradox VI – „Historie“
Víte, jak poznáte historický dům na malém městě? Je přímo u silnice. Historický se tu říká domům, které jsou starší než sto let. Obyčejně se příliš neliší od ostatních domů, protože všechny se snaží vypadat tak trochu „historicky“. Nejčastěji tu domy mají fasádu z cihel nebo aspoň jako cihly vypadající. V evropském měřítku není 100 let žádná historie, ale tady je 100 let starý dům úchvatně historický 🙂
Paradox VII – Úsměv
Moje paní domácí má oblíbené slovo „amazing“ (čili úžasný). Používá to v jednom kuse, pořád je nadšená. Ne, nepoužívá to jako ironii. Opravdu vypadá jako nadšená, když to říká. Když píšu vypadá, je to velmi přesné. V Americe je skoro povinnost být nadšený a usmívat se.
V sektoru služeb v Americe nemusíte být rychlí. Nemusíte být ani bezchybní. Jediné, co musíte, je být milý na zákazníky a usmívat se. Pořád. Běda, jestli nebudete na zákazníky dost milí, můžou vás za to i vyhodit.
Paradox VIII – „Jak se máte?“
Věta „Jak se máš/máte?“ se v Americe již dávno stala součástí pozdravu. Uslyšíte ji všude. Je slušné zopakovat ji v odpověď. A vaše odpověď na tuto otázku? Ta nikoho nezajímá. Vůbec. Je to prostě jen fráze. Samozřejmě odpovědět můžete, ale může se vám taky stát, že budete za blázna. Tato praxe má ovšem své následky. Přijdete na ně, až se budete někoho chtít opravdu zeptat, jak se má…
Paradox IX – Evropa vs Amerika – kdo je na slevy?
V Americe je všechno jen ve velkých baleních. Nejhorší je to s potravinami. Všechno je dimenzováno na velkou rodinu. Jednotlivec má prostě smůlu, chtě nechtě čas od času vyhodí až půlku jídla apod. Ale není to jen v oddělení jídla. Je to všude. Proč? Protože velká balení jsou přeci výhodnější! A pak že slevy jsou magnet hlavně pro Čechy. Kdepak, jsou magnet pro každou národnost. Čím dražší je daná část běžného sortimentu, tím více.
Paradox X – Evropa vs Amerika – strava
V Americe je levno… Ovšem jídlo tam levné není. Ano, pokud budete chodit do fast foodů. Ačkoli ani tak to není jisté. V každé restauraci ale neomylně budou mít burgery nebo aspoň sendviče. Další nabídku jen někdy, ale pokud ano, bude zahrnovat pizzu, saláty a možná nějaká mexická jídla. Máte-li štěstí, najdete ještě těstoviny. Stravovat se takto týden je fajn. Dva týdny ještě jdou. Pak se budete snažit začít vařit… (Nezapoměňte, že pořádné pečivo ve státech nevedou.)
Paradox XI – Evropa vs Amerika – ceny
V Evropě je zvykem, že zákazník vždy přesně ví, kolik za dané zboží zaplatí. Ať už je to za housku, za kalhoty nebo za zájezd. V Americe nikoli, platí tam de facto přesný opak. Zákazník tam nikdy neví, kolik bude přesně platit, dokud to nenamarkují na pokladně a nesečtou. V cenách totiž není zahrnutá daň. A daň může být různá. V restauracích platí to samé, ale tam musíte navíc počítat ještě s povinným dýžkem aspoň 10%.
Paradox XII – Evropa vs Amerika – nakupování na internetu
Pokud si zboží v Americe vyhlédnete na internetu a pak zajdete do obchodu, zjistíte zajímavou věc. V kamenném obchodě zaplatíte, až na drobné výjimky, méně. A to není jen o daních. Na on-line shopu si zřejmě připlácíte za to, že není potřeba prodavač navíc… (Ano, v Americe mají do jisté míry umělou zaměstnanost, třeba na třídění odpadu.) Není mi jasné, jak se mohly e-shopy rozšířit nejprve v Americe. U nás se na netu nakupuje levněji, což je také jen z důvodů, proč to lidé vyhledávají.
Paradox XIII – Evropa vs Amerika – zapomenuté zavazadlo
Co se stane, když v Evropě, neřku-li v Čechách, někde zapomente zavazadlo? Jakékoli? Pravděpodobně už bude pryč, až se po pěti minutách vrátíte v naději, že si ho vezmete. Pravděpodobně bude ukradené. Co se stane v Americe (USA), když někde zapomenete jakékoli zavazadlo? Pokud se pro něj po pěti minutách vrátíte, můžete se jen modlit, aby se k němu už nesjížděli policisté. Je jen malá šance, že bude ukradeno, větší šance je, že bude podezřelé. Co kdyby v tom byla bomba?!